JKA

Úvodní dilema, zdali Edmundu Husserlovi věnovat figurativní sochu nebo abstraktní konceptuální dílo, rozhodla touha vyjádřit jeho odkaz abstraktní formou. Podobizna Husserla je již zachycena na pamětní desce na budově radnice. Vzhledem k faktu, že byl spíše introvertní skromné povahy a portrétování se vyhýbal, tak věřím, že by více ocenil snahu o realizaci pomníku fenomenologie, než vlastní podobizny. Jsem přesvědčen, že předkládaná socha vyvolá u veřejnosti větší zájem o Husserlovo dílo.

Materializace fenomenologie do podoby sochařského díla je fascinující, avšak ryze subjektivní výkon. Koncept předkládané sochy je mnohavrstevnatý a vstřebal několik inspiračních impulsů z Husserlova života a z jeho výjimečného díla. Při formování sochy sehrála významnou roli i její urbanistická poloha a možnost interakce s publikem.

V soutěžním podkladu s informacemi o Husserlově životě je zajímavá pasáž o jeho lásce k dalekohledům, které po celý život sbíral a provázely ho na každé procházce. Dalekohled přeneseně otvor-průzor je pro sochu nejvýraznější inspirací. Oculus-otvor-okno rámuje pozorovanou skutečnost ve veřejném prostoru Prostějova. Socha-oko láká kolemjdoucí k průhledům, současnému vnímání objektu ze všech úhlů, k nahlížení a smyslovému vnímání fenoménu, který se navíc mění v průběhu času a je možné jím přistupovat k „věcem samým“ dlouhodobě, neustále a možná i objevit jejich „neměnnou podstatu“.

Geometrie sochy není popsatelná základními geometrickými tvary. Definuje ji plocha ze sítě bézierových křivek. Socha působí měkce, reaguje na průhledové urbanistické osy. Jejich pronikání do otvoru vytlačuje okolní hmotu, která reaguje i na eurytmickou kompozici mezi řadou domů a parkovištěm. Měkkost sochy vábí další ze smyslů – hmat. Améba je odrazem proměny lidského vědomí. Socha toužebně přijímá světlo a stín. Slunce jeví sochu proměnlivě v různou denní dobu v různých ročních obdobích (viz fotodokumentace modelu). Oculus promítá sluneční paprsky do plochy náměstí a posiluje interakci mezi pozorovatelem a sochou. Socha svým tvarem a vztahem ke Slunci odráží Husserlovo zaujetí pro matematiku a astronomii.

Inspirací pro výběr materiálu sochy byla opět informace z jeho života. Husserl vydal během života jen dvě knihy, většina jeho myšlenek zůstala v rukopisných poznámkách, na lístečcích, které třídil a přepisoval do delších textů. Metaforicky jsou lístečky znázorněny pomocí fragmentů kamene – mramoru, které jsou pomyslně vrženy do prostoru a zality betonem. Broušením a leštěním betonového odlitku se zvýrazní lesklé a matné plochy na povrchu sochy. Světlá barva bílého cementu a mramoru podtrhuje ucelené vnímání jednolitého objemu sochy. Budeme svědky jemné nuance na povrchu „masivní zaoblenosti“.